Více informací https://www.novagalerie.cz/pust/
Přijměte srdečné pozvání na výstavu / Please accept our cordial invitation to the exhibition.
"V přízemí baráku, skrývajícího pod střechou /v devadesátých letech/ Mainerův ateliér, měl Martin Tequila bar. On ho samozřejmě nevlastnil, on ho jen vyzdobil. Kdykoliv jsem se přišel podívat na nové obrazy, vždycky mě tam zatáhl. Desítky a desítky zavěšených a jím pomalovaných – či vlastně potištěných – pruhů papíru tu zdobily stěny, a stříbrná tequilla se dožadovala citronu a soli. Na rozdíl od zlaté, která brala jen skořici a pomeranč. Tequila se nepije jako slivovice, říkával Martin. Pít Tequilu je umění! Martin pochází z Havířova. Z města, kde drsnost vztahů je denním chlebem, a skupina nadržených bouchačů už čeká, aby tě zmlátila. Zkušenosti z toho města si nese stále s sebou, má je uloženy hluboko v paměti a podvědomí, a je, upřímně řečeno, taky drsnější než jiní. Svého dětství se prostě člověk jen tak nezbaví. I když… je drsnější opravdu? S Martinem jsme bývali docela kamarádi. Pokud se dá kamarádství postavit na skvělých obrazech. Duchové v záclonách, například, se roztahovali po zadní stěně staré skříně, a přitom se přízračně šklebili /ten obraz z devadesátého roku jsem koupil/, Libuše soudila soudem na reprodukci Ženíškovy „žánrovky“ /koupil jsem taky/, a když k tomu přidáte ještě skvělou autorskou knihu /pomalovaná Anna Karenina/ a taky pár skvostných akvarelů, máte zajímavý celek, se kterým se už dá pracovat. Nebo se na něj alespoň se zalíbením dívat. Za ty akvarely, mimochodem, jsem platil flaškami adamovky, flaškami toho „zázračného elixíru“, a Martin si ten elixír myslím docela užíval… Od poloviny osmdesátých let tvořil obrazy, které jsou, nevím jak to nejlépe říct, jsou prostě výborné. Po všech malířských stránkách, a já je nebudu popisovat. Nemá to totiž smysl. Jedno je jasné – Půst to rozhodně není! A nikdy nebyl! Zářivé slunce těžko zavřete do krabičky od sirek..."
Text: Richard Adam, kurátor výstavy Půst
|
